Knihy » Umění vnímat umění 2. vydání

Autor už názvem knihy ironizuje zvyklosti akademické literatury a ohlašuje ,,revoluční" přístup k psaní o umění. Ve složitém terénu teorie a historie umění se pohybuje s ,,partyzánskou" odvahou, lehkostí a humorem. S nezvyklou otevřeností pojmenovává problémy laiků, klade si jejich otázky a nabízí na ně odpovědi formulované provokativně srozumitelným způsobem.

Kniha ale není skandální avantýrou, nýbrž promyšleným nástrojem, který čtenáře zbaví laické nejistoty a komplexů a ukáže mu hranice jeho diváckých možností.

Autor na závěr své nové knihy říká:

    ,,...Setkání s uměleckými díly není rituál, není to úkol, není to zkouška nebo test. Je to možnost. Každé dílo je příležitostí sám v sobě něco udělat, každé i sebenepodařenější dílo v nás může probudit nějaké smysluplné vědomí. Obrazy se ukládají do člověka a podvědomí je zpracovává. Věřme svému podvědomí. Můžeme vidět sto obrazů, které nám nic nedají, ale při stoprvním to najednou může břinknout a začít dávat smysl.

      Chuť dobré whisky neoceníte porovnáním s jinou dobrou whisky, ale porovnáním s lacinou kořalkou. Stejně je to s obrazy. Cenu dobrého obrazu neuvidíme při srovnání s jiným dobrým obrazem, ale při srovnání s obrazem špatným.Při poznání hodnoty je nehodnota nedocenitelná. Nevyhýbejte se špatným obrazům. Čím víc jich uvidíte, tím lépe.

      Neměli bychom si také nikdy dovolit žádný kategorický nebo ohraničující názor, nic takového jako baroko mě nezajímá nebo modernímu umění nerozumím. Měli bychom si všude nechat otevřené dveře, kterékoli dílo pustit do duše, o nic se nepřipravovat a neokrádat. Každá informace, každý nový pohled na obraz, každá asociace, která přitom vznikne, je vláknem, které nás s uměním spojuje. Když je těch vláken hodně, přestane vadit, že jsou slabounká, trochu pomuchlaná a že se kříží. Viděl jsem hodně obrazů, hodně z nich mi něco dalo, ale žádný z nich mi nic nevzal. Stojí to za to a je to bez rizika..."