Knihy » Habent sua fata libelli

Pod rukou Jakuba Volného ožívá vše neživé. Vroucí city se probouzí v klávesách starého piana, v knihách i v odpadcích ve škarpě. Krásná příroda i zdánlivě obyčejné věci promlouvají k lidem, milují je nebo je nenávidí. Při četbě se probouzí všechny čtenářovy smysly. Povídky okouzlují naše oči, lahodí sluchu i duši. Vtahují nás do svého světa, spolu s kapičkou vody se toužíme dotknout dívčiny šíje, spolu s listem papíru se skládáme do vlaštovky a odlétáme za svou láskou.

Povídky v první knize Jakuba Volného jsou prodchnuté přátelstvím, láskou a radostí, zároveň však i touhou a bolestí. Jsou opravdové a naléhavé. Některé pohádkové, jiné poučné. Některé zázračné jiné věcné. Některé dojemné jiné překvapivé...

Jakub Volný

Jakub Volný se narodil 4. prosince 1978 v Liberci a vystudoval francouzskou a latinskou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Poslední rok svého studia strávil na francouzské Univerzitě Blaise Pascala.Po dokončení studií krátce pracoval v překladatelské agentuře a od roku 2005 se naplno věnuje překladům beletrie nejen z francouzštiny, ale i z italštiny a angličtiny. Od ledna 2007 je oficiálním členem Obce překladatelů.

MALÁ UKÁZKA

Poslední dobou se Monice vracel stále stejný sen. Stála před jejich domem, když se k ní z výšky snesl záhadný muž oděný jen do oranžové záře. Netušila, kdo to je, jen jí připadal povědomý. Tak krásně k ní mluvil...Začala se na něj těšit. Pokaždé, když usínala, zdálo se jí, že leží vedle ní, hladí jí po vlasech a šeptá jí do ucha. Měla pocit, jako by se jí na kůži srážel čísi dech. Pokaždé, když se ale otočila, viděla jen chladné světlo pouliční lampy.

Každý večer se teď dlouho dívala na ulici a čekala, jestli na ní neuvidí svého tajemného milence ze sna. Marně. Představovala si, že vychází z lampy naproti jejímu oknu. I když moc dobře věděla, jak naivní takové představy jsou, opájela se jimi. Je možné, aby obyčejné světlo pouliční lampy vstupovalo lidem do snů? Ale ne, to je přece nesmysl...